aktualizováno: 18.06.2017 16:42:59 

TJ Vendryně

zalozeni SK
Na této stránce je doslovný přepis pamětí zakladatele SK Vendryně pana Jana Capa z roku 1952. Jsou zde slova a slovní obraty, které se dnes už nepoužívají. Slova označená * z důvodů poškození nešlo přečíst.
 
Mé paměti vzniku fotbalového klubu ve Vendryni.
 
V roce 1932 asi v červnu jsem se přistěhoval z ostravská do Vendryně, poněvadž byl mně přidělen služebně, jako kontrolor revírní bratrské pokladny v Mor-Ostravě obvod Třinec až Slovensko. Nevím, odkud se lidé dověděli, že jsem byl sportovcem, snad proto že jsem pozoroval častokrát neznáme klučiny kopat do mičudy v zahradě pana Jana Ciemaly na tzv. Čornovským. Tam byli kluci majiteli přehánění pro ničení trávy a zahrady. Pak jsem je viděl, kde byl jaký plácek zelený, jak se tam hrál tzv. fotbal. Byli to kluci s okolí čornovského , bratří Sidkové, Chwastkové , Macurové, Niedoba Ludvík , Sagitarius a ještě jiní. Jednou když jsem se Sagitariuse při kopání u Olzy ptal za jaký to klub hraje? Řekl mně, že je to tzv. studentská jedenáctka. Ptal jsem se jak to mají organizované, řekl, že to se tak jenom složí jednotlivci na míč a nějakou košili pro brankáře apod. Největšími mecenáši prý byli tři Sidkové. Dostali jsme se do hovoru o organizaci klubu, protože jsem byl zakládajícím členem SK Hrušov a dosud členem. Když se to mládenci dověděli. Přišli za mnou a prosili abych jim pomohl založiti fotbalový klub. Na to jsem jim odpověděl že to není tak snadné. K tomu je zapotřebí ochotných lidí , sportovců a hlavně peníze, které bude těžko sehnat. Poukázal jsem že není žádným uměním klub založit, nýbrž ho potom udržet. Znal jsem již trochu * k psychologií lidí. Je to zemědělská vesnice, kde lidem o každý kousek půdy šlo. V roce 1933byl jsem ve Vendryni již více znám a přišel jsem do styku z různými lidmi a tam sondoval půdu pro založení fotbalového klubu. Hlavně se jednalo o lidi, kteří by něco měli, buď peníze nebo pole, které by mohli fotbalovému klubu poskytnout za malý nájem, nebo zdarma jako hřiště a pak ho trvale udržovat. Chodil jsem za českými lidmi protože jsem chtěl založit český klub. Nenašel jsem pochopení pro tuto věc lidí zámožnějších a * a finančně si dobře stojící, nýbrž jen samé dělníky jako Brudný ,Bujok ,Sikora z tzv. Steigerovky, Kantor Josef a Lazar Josef. Vstoupil jsem do Slezské matice osvěty lidové ihned v roce 1933, abych začal kulturní činnost jako hraní divadel, nacvičování zpěvu a recitace. Získal jsem mnoho mládeže a také usedlíky. Stal jsem se členem výboru Sl.M..O.L. Tam jsem získal sympatie mezi čl. zv. lepší*lidé pro založení českého klubu , poněvadž divadlo a zpěv to byl již sám sportovec. Nejvíce těžkosti působilo hřiště. Nejlepší místo pro fotbal by bylo někde u nádraží na Čornovském. Tam však byli majitelé pozemku polští sedláci, kteří o nájmu pole na fotbal nechtěli slyšet. Obrátil jsem se proto na nájemce velkostatku a předsedu Sl.M.O.L. pana Myšku *. Tenkrát jsem získal řídicího učitele Matyáše, že by založení fotbalového klubu podporoval. Mezi tou dobou se kluci zajímali, jak daleko je situace s hřištěm a založení klubu vůbec. Já jsem pak požádal pana Myšku o pronájem pozemku za školami, poněvadž se mně zdálo, že tam by bylo nejvhodnější místo pro hřiště. Na dotaz pana Myšky kolik bychom toho potřebovali odpověděl jsem že tak 120m na délku 100 m na šířku, chytil se pan Myška za hlavu s poznámkou „ Víte člověče co se na tomto kousku urodí ročně brambor ?“ a vypočítával mně kolik se urodí brambor. Zašli jsme na pole a tam se dohodli, že pole bude klubu pronajato na 10 let. Pan Myška dal k tomu souhlas, že bude český klub podporovat jako soukromá osoba a také jako předseda Sl.M.O.L. To již byla ruka v rukávě. Ihned příští den asi v červenci 1933 šel já a Josef Sikora odměřit pozemek s patřičnými kůly, které jsme jako hraničníky zabíjeli. Byli jsme tam s občany z tzv. české kolonie napadeni.Několik občanů mělo tam již roky od pana Myšky pronajaté pole. Bohužel byli to zejména čeští občané, kteří teprve po tom založení SK ztratili veškerou sympatií ( pan Urban Vepřek, Šimeček a ostatní kteří tam pozemek měli.) My jsme s Josefem Lazarem zajeli na ředitelství * statků do Frýdku kde byli pánové Myškou již informování o pronájmu pozemku. Dali k tomu souhlas a odkázali nás splacením a délkou smlouvy na pana Myšku. Tu jsme se dohodli, že smlouva o pronájmu pozemků bude uzavřena na prvních 10 let. Za roční nájem 600 Kč které se budou platit odboru Sl.M.O.L. Nebude li smlouva po této lhůtě vypovězená jednou nebo druhou stranou prodlužuje se automaticky o dalších 10 let. Po celou dobu existence však nájem nikdo neplatil, jelikož tento obnos byl vždySl.M.O.L. sportovnímu klubu věnován. Po sklizni jsme se chytili úpravy hřiště. A tu opět pan Myška k úpravě hřiště. Nejvíce s koňmi pracoval pan Janík č.41 , školník a také ochotně pomáhali dělníci z Folvarku ( Poledník, Sabela a Vavřík). Mladý pan Myška Franta ho volali ten nejvíce se přičiňoval o to aby hřiště pokud možno bylo rovné. Práce s timto trvala celých 14 dnů v jednom tahu dvěma páry koni. Která nám pan Myška zdarma zapůjčil. Na úpravě hřiště mimo jmenovaných mají zásluhu já a Sikora Josef. Nyní jsme se pustili do definitivního organizování klubu, poněvadž jsme po zasetí hřiště travou měli již více času na jiné části organizační. Počítalo se s tím, aby v našem klubu mohli hrát kluci z Lužnic, kteří již projevovali o to zájem. Byl to zejména Szurman, Krejza. Pak se nás sešlo v neděli*** do místnosti tj. hostinec pana Frydy v Lyžbicích abychom definitivně založili sportovní klub. Této schůzky se zúčastnili Cap Jan, Ostruszka Pavel, Mechel Ludvík, Brudný Ondřej, Lazar Josef, Chwastek Jan aj. celkem asi 20 občanů.
Po výměně různých názorů bylo usneseno klub založiti. Byl ustaven přípravny výbor z těchto lidí Cap Jan předseda ,  Ostruszka Pavel jednatel, Mechel Ludvík pokladník , revize účtů Lazar Josef a Kantor Josef do výboru Szurman Jiří, Kondrla Pavel a Jan CHwastek.
Současně byl přípravny výbor pověřen, aby připravil vše pro zahájení činnosti sportovního klubu. Nejdřív jsem zajel do Fryštatu na těšínskou župu fotbalovou. Tam jsem získal veškeré informace a vyzvedl stanovy klubu, které musely bytí valnou hromadou klubu v šesti exemplářích schváleny a pak úřadům zaslány se žádostí o povolení existence klubu. To se také stalo dne? 1936. Výlohy se založením klubu a opatřením hřiště a jeho úprav * jsem hradil ze své kapsy. Bylo proto na jedné schůzi rozhodnuto aby se prováděla sbírka u různých občanů a také aby bylo otevřeno konto u Frýdecké spořitelny v Třinci, tam vyzvednuty šeky a zaslány různým vlivným osobám a úřadům se žádostí o poskytnutí finanční podpory.. Okresní úřad v Českém Těšíně byl požádán o povolení sbírky. Na to bylo přikročeno k akci. Na sbírací listinu bylo vybráno 3 730 Kč. Na konto do spořitelny se sešlo všeho všudy 700 Kč. Je suc pravda že byly ještě známky krize a lidé neměli peněz, avšak ředitelství třineckých železáren samo věnovalo 100 Kč, úžasně málo. Někteří chudí občané dali takovému ředitelství železáren flek. Bylo by hanbou nejmenovat zde zámožnější osoby, jakým obnosem přispěli na založení klubu. Naopak byli točití lidé, jako Dr. Miček z Bystřice. Nejlépe si počínala porodní asistentka pani Macurová, která mimo většího obnosu řekla. A kdyby Vám někdy chybělo fotbalistů * já Vám ze dvou chytnu. * Mentel z Jablunkova a jiní, kteří věnovali větší obnosy. O sedlácích ani nemluvím. Na to byly objednány dresy páskované modro bíle z Prahy. Kopačky od Bati ve Zlíně. Různé jiné potřeby jako nákolenice štulpy * opd jsem zakoupil ve sportovním obchodě „ Bezkyd“ v Ostravě. Prvním hospodářem se stal pan Madejčak ? železničář v.v. Nyní přišly jiné větší starosti: boty kopačky nevyhovovaly předky kopaček úplně změkly takže musely bytí pár po páru předělavše. Toto nám ochotně prováděl vedoucí Baťovy prodejny pan Javorský za malý příspěvek. Bylo třeba práti dresy a trenýrky. Toto vše dělalo se u Madejčaka. Nebylo však peněz na zaplacení těch prací, protože byly již s různými zájezdy hráčům soudci vydávané a při zápasech se málo vybralo, protože hřiště nebylo oploceno a lidé stáli na okresní silnici, anebo když se blížili výběrčí s kloboukem odešli. Bylo proto rozhodnuto ve výboru předek a část jižní strany oplotit při čemž bylo nutno postavit nějakou boudu na převlekání s kterým jsme měli největší potíže. Když bylo pěkně tak se převlékalo na trávě v rohu hřiště. Když bylo špatně muselo se prosit pana řídícího učitele Matyáše se hráčům povolil převlékat v některé třídě. Ten byl tak neochotný že jsme byli nuceni častokrát požádat polského řídícího Wojnara o povolení převlečení hráčům ve škole. Někdy se hráči převlékali v soukromých bytech. Současně vyšlo nařízení že branky musejí být opatřeny sítěmi. Veškeré finanční prostředky byly vyčerpané a na oplocení, boudu a sítě jsme potřebovali hodně peněz.
Obrátili jsme se na Sl.M.O.L ve Vendryni o zapůjčení potřebné částky peněžní. Byli jsme však odmítnutí s poukazem na to že máme hodně členů národnosti polské, kteří nám jednou klub převezmou, jak kolovaly pověstí vlivné osobnosti nar. Polském skutečně o založení polského klubu zajímali.
Rozhodli jsme se proto, že všichni členové sportovního klubu přistoupíme za členy  Sl.M.O.L. Výbor Sl.M.O.L tento náš postup schválil avšak s touto podmínkou: sportovní klub se bude likvidovat a svou činnost povede dále jako velkou kopanou u Sl.M.O.L tak jako v Loukách. Toto rozhodnutí jsme všem členům neprozradili. Pořídili jsme však razítko Sl.M.O.L odbor kopaná avšak nikde jsme tuto změnu nehlásili. Za odbor kopaná byl jsem kooptován do výboru Sl.M.O.L . Tam jsem požádal o finanční podporu. Zakoupili jsme prkna a potřebné dřevo na státní pile v Návsi u Jablunkova. Pražce a drát na sítě obstarával již Vojáček Josef, který se stal jednatelem klubu prostřednictvím železáren. Vše jsme obdrželi a nyní začala práce. Po dovezení prken a pražců museli jsme se ihned chytnout práce se stavbou bud a plotu, jinak by nám velkou část prken rozkradli. Nejdřív postavil Vlad. Sasik boudy aby zde mohl hlídat.Konderla přes noc hlídal. Ostatní účastnici a členové zasazovali šlozyny a latě na plot a sbíjeli prknami. Tu pracovali i nečlenové klubu jako Vepřek , Kašik, Lazar Karel, Urban. Materiál na sítě se nacházel na Steigerovce u Josefa Sikory kde bylo jakési centrum propagace fotbalu.
Sýkora obstaral někde strojek na sítě a tak jsme začali. Drát byl hrubý a tvrdý takže práce to byla těžká. Měli jsme všichni mozoly na rukou. Nikdo nebyl do takové práce zasvěcen. Ale udělali jsme to. Současně Sýkora obstaral trubky na sítě. Ty se prohýbaly, když jsme sítě natahovali pod tíhou sítí. Nic naplat sítě zůstaly na brankách. Měli takřka hřiště a všechny boudy v pořádku až na lavice. Ty nám každou chvíli někdo odnesl. Připravovali jsme slavnostní otevření hřiště. Hráči udělali vkusné plakáty ručně malované. Tu jsme zakoupili vlajku modrý klín kterou jsme poprvé při otevření hřiště vyvěsili. Na otevření jsme požádali pana Myšku o čestný výkop. Ten zakoupil nám modro bíle kárované dresy a kopací míč. Na této slavnosti promluvil z tribuny řídící Matyáš a poštmistr Masopust a zástupce župy. Se slavnostmi byl větší finanční zisk. Na tuto slavnost jsme si pozvali „Batovce“ . Naše děvčata Mechlová, Sikorová, Capová udělali krásnou vlajku která byla při zahájení „Batovcům“ věnována. Baťovci se nám také revanšovali vlajkou.
Prvními hráči, kteří zahájili činnost byli: Konderla Pavel, Macura Josef, Chwastek Pavel, Chwastek Jan, Sidek Jiří, Niedoba Ludvík, Sikora Vladislav, Sagitarius, Chowaniec, Siedlok, Chmiel ( Muška), Pindur , Ostruszka Jan, Mechl Vilém, Polok Jan, Walach Pavel, Szurman, Krejza , Konvička.
Při každém zápase se podávala sodovka , preclíky a pivo.V budce pokladny byla tato tak zařízená že se otevřelo pouze okno a toto sloužilo jako šenk. Tam prodával hostinský Jan Borski.
Do klubu také přistoupil poštmistr Ludvik Kopečný a nabízel abychom zavedli kroniku kterou se nabídl sám provádět. Kolega Chwastek Pavel zhotovil krásnou koženou knihu pro vedení kroniky, kterou klubu daroval. Ten knihu převzal avšak po okupaci polské s kronikou se někde do Československa vystěhoval. V roce 1938 ihned na začátku hrací sezony nastala klubová krize. Tuto krizi zavinili mnozí starší členové, kteří přestali navštěvovat zápasy a raději šli na zápasy hodnotnější do Třince a jinde. Tím přestali klub finančně podporovat. Pan řídící Matyáš dělal naším hráčům při zápasech těžkosti, zejména nechtěl nikoho do třídy pustit převlékat se anebo ke studni umýt. To všechno dovršilo, že jsem byl povolán služebně do Ostravy s autem a tak jsem se funkce vzdal.
Předsedou byl zvolen p. řid. uč. Matyáš, který taktéž tuto funkci nevykonával. Byl jsem proto opět nucen do okupace to táhnout dále.
To jsou mé paměti, pokud jsem zde bydlel.
15/3.52 Jan Cap
zalozeni SK...
TOPlist